Vila Löw-Beer: za secesní fasádou dějiny jedné rodiny

Nejdříve Fuhrmannova vila

Nemovitost roku 1903 koupil Moriz Fuhrmann a nechal si zde podle projektu vídeňského architekta Alexandera Neumanna postavit rodinnou vilu. Rostlinné štukové motivy zdobí uliční i zahradní průčelí a pokračují také uvnitř, na dlažbě či schodišťovém zábradlí. Dům nebyl jediným velkým bytem: dobový obecní věstník evidoval čtyři byty.^[1]

Jméno vyrostlo z továren

Löw-Beerové pocházeli z Boskovic. Moses Löw-Beer založil podnik na spřádání vlny ve Svitávce a jeho syn Max výrobu rozšířil také do Brna. Další generace podnikala nejen ve vlnařství, ale i v cukrovarnictví a lihovarnictví. Alfred koupil Fuhrmannovu vilu roku 1913. S Marianou měl děti Maxe, Gretu a Hanse. Za rodinným jménem na domě je tedy síť podniků i příbuzenských vztahů, které přesahovaly hranice města.^[2]

Zlom, který se nedá zkrášlit

Většina rodiny uprchla roku 1939 před nacistickým terorem do Velké Británie. Alfred zůstal, aby se pokusil zachránit rodinný majetek. O Velikonocích zemřel při útěku a jeho tělo bylo nalezeno na železniční trati u Stříbra. Muzeum výslovně uvádí, že okolnosti jeho smrti zůstávají nejasné; není poctivé doplňovat je dramatickou legendou.^[2]

V roce 1940 vilu zabavili Němci pro potřeby gestapa. Secesní výzdoba tu rámuje i dějiny pronásledování.^[1]

Od studentského domova k paměti města

V roce 1954 se vila stala majetkem československého státu a začala sloužit jako studentský domov; ubytovací funkce pokračovala až do roku 2012. Roku 2016 zde muzeum otevřelo stálou expozici. Dnešní výklad spojuje obyvatele vily s dějinami Židů na Moravě. Dům tak není jen připomínkou dávného bohatství. Umožňuje sledovat proměny jedné adresy: soukromou rezidenci, zabavený majetek, studentské bydlení i veřejné místo paměti. Právě toto střídání funkcí brání tomu, aby se historie vily omezila na obdiv krásné fasády.^[1]